THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jsme se konečně dočkali!!! Pánové a dámy račte oslavovat... Nikoli ovšem Gagarina za rytmů Gustava Broma. Je jiný důvod - totiž první CZ kapela, která pozřela, překousala, rozžvýkala, vstřebala a na osobitý, ale stále povědomě zavánějící výkal přetvořila své milované vzory jako Suffocation, Cryptopsy, Fleshgrind, Pyrexii, Skinless, Scattered Remnants... mám pokračovat?
Ideou Dejvyho 666 Krédla bylo vytvořit kapelu, která by hrála poctivou brutal US D/G tlačenku, žádný laciný vývar od Knorra. A že tady najdete všechny věcičky, co mají v pořádné tlačence být, to vás ujišťuju – jatýrka, srdce, šunka, vůbec různá masíčka, nožičky, řádně pepře a vůbec koření, to všechno nacpete do střívka, povaříte, necháte vystydnout, pak si k tomu vezmete cibuli a... aha, pardon... já zapomněl. Nemá smysl tady vykládat, že z jádra Dejvy (guit) a Beavis (bg) nakonec po drahné době vykrystalizovala sestava složená s těhle dvou a paradoxně celých Imperial Foeticide. Není třeba ani dodávat, že díky této fůzi došlo ke vzniku deathgrindového sexteta s dvojitým basovým spodkem. Důležité je, že ta jejich tlačenka vylezla z hrnce... sakra, že bych měl nějaký skrytý komplex hladu? Musim si na to dát bacha. ...tedy vylezla z hrnce v podobě tří velmi vydařených šišek, plných US brutal D/G ingrediencí podle všech pravidel. Klasické postupy daného žánru mají ovšem pánové zvládnuté na jedničku a proto jsou kližko... pardon – klišovití. Tedy v tom pozitivním slova smyslu. Do zvuku z Hostivaře (to už je takřka fráze...), který se mi díky tomu zbytnělému basovému základu zdál zprvu mírně zastřený, ale není to tak, oblékli pánové tří vlastní skladby, které jsou koncentrovanou kvintesencí výše zmíněného pojmu US D/G. Zkušenost, instrumentální zručnost a zápal pro věc daly vzniknout kapele (či projektu?), který sice není příliš originální (snad až na zvuk Radimova bicího modulu), ale který musí každý fanoušek příslušného stylu od prvních tónů zákonitě milovat. Povětšinou vtahované vokály Seppa, zpestřené účastí pár známých US D/G chrličů z jiných kapel (hádejte!), bezprecedentní rychlost, houpavé NY riffy, basové výjezdy po stopkách... co chcete víc, chcete–li US D/G? Protože o ten tu jde - nic jiného od Despise nečekejte. Kromě těch tří vlastních věcí se promáč pochlubí coverem Confrontation ze zlatého fondu poslední Pyrexie, což je pochopitelně taky US D/G jako řemen. Máte už toho věčného US D/G plný zuby? Nezoufejte... Despise (mimochodem – stylový název, že?) si pro vás připravili typické US D/G klišé na konec. Dali si totiž svůj hukot zmixovat, a tak se s vámi „Krédl´s Foeticide“ rozloučí poměrně nudnou a dost kraftwerkovskou elektronikou s náznaky melodií od J.-M. Jarreho /hihi.../ a občasným mašinkou prohnaným a zbastardizovaným vokálem a zvukem z nahrávky Despise The... pardon. Jenom Despise. Tak co, divíte se, že jakmile to jistý Juraj Haríň slyšel, rozhodl se to vydat? Já tedy ne, jen už se těším na další (a hlavně delší!) porci true US D/G...
9 / 10
1. Room 101
2. Mutual Assured Destruction
3. Separated Entity Alteration
4. Confrontation (PYREXIA cover)
5. Despiseremix
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.